Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mamince a páníčkům z Lelekovic

19. 11. 2008

Taky už umím sedni a lehni. Sedni umím už dlouho a trochu se mi to začalo plést s novým "lehni", ale teď už jsem šikula a rozeznávám, co po mě chtějí. Taky jsem začal trénovat "místo" a "pac".

Na ulici potkávám spoustu pejsků, ale nejradši mám Terynku (jack russell terier) a chlupatou tetu Becky (labradorka), tu má sestra mojí paničky. Je jí už sedm a vůbec si nevydrží hrát tak dlouho jako já. Představte si, že je ale tak šílená, že i v takovéhle zimě skáče do
řeky pro klacek apod. Mě se tedy do vody vůbec nechce - fuj. Stačí, že vždycky, když vyleze, tak mě celého postříká. Taky si musím postěžovat, že mi ujídá dobroty, kdykoliv přijde a taky se spolu pereme o hračky, ale i tak je na mě moc hodná, i když ji pořád koušu a trhám chlupy.

Taky jsem se seznámil s kočkama - ale musím říct, že se mi vůbec nelíbí. Nechtějí si se mnou hrát a když jsem se chtěl seznámit, tak po mě sekají drápky. Jednou to moc bolelo. A taky jsou lakomé - od jedné jsem z misky ochutnal whiskas a to jste měli vidět, jak se nafoukla  a začala na mě houkat. Kamarádi tedy z nás asi nebudou. A já se tak snažil. Místo kočiček mám ale slíbenou zoo a tam určitě budou příjemnější zvířátka.

ObrazekJinak všichni mi říkají jak jsem krásný a roztomilý pejsek a myslí si, že budu dobrman, tak musím pořád vysvětlovat, že jsem takový menší bráška, ale včera jsem konečně poprvé potkal příbuzného - německého pinče. Vůbec se mi ale nelíbil. Všechny ostatní pejsky mám rád, očuchávám se s nimi a nejradši mám ty velké (taky jednou vyrostu a budu jako oni), ale tenhle "kamarád" se mi vůbec nelibil a ještě k tomu byl takový zvláštní, že neměl tak krásná ouška jako já, a ocásek nějaký kratší...

Představte si, co se mi stalo u veterináře! Při posledním očkování mě pan doktor pochválil, že jsem zdravý, mám 7 kilo a všechno je vpořádku, pak mi ale píchnul injekci a po půl hodině mi vyskočili pupínky a neuvěřitelně rychle jsem otekl, tlamičku jsem měl jako
rotwajler a vůbec nic jsem neviděl. Panička byla pěkně vyděšená a pan veterinář ji řekl, že bych se mohl začít dusit, tak se mnou tedy běžela hned zpátky, tam mi píchli ošklivé štiplavé injekce a zmizeli mi pupínky a asi po 5 hodinách jsem i splaskl.  Naštěstí jsem se ale nedusil, jen jsem opuchl a byl jsem asi tak 2x větší. Ještě, že jsem se neviděl, prý jsem byl "obludka". Tak jsme přišli na to, že jsem alergik :(.

Co se týče hraček - objevuju stále nové a nové. Z venkovních procházek si vždy přináším nějakou kořist a když jsem doma sám, to je teprve žůžo, poznávám spoustu nových věcí, které mi páníčci normálně nepůjčí. Nechápu proč, když to jsou takové poklady. Akorát nevím, proč se na mě vždy zlobí, když přijdou a zjistí, že jsem si s něčím takovým hrál - asi je jim líto, že nemohli taky. Ted, co jsem vyrostl, dosahnu už zase mnohem výš a například jsem zjistil, že když vyskočím na postel, dosáhnu na poličku a ta je tak neuvěřitelně dobrá na kousání! Dřív mi chutnali i věci na ní, ale ty mi páníčci sebrali :(. Vlastně s ním na co přijdu, dost často i to, co k jídlu vůbec není, ale když mě to tak chutná...

ObrazekDoma mě straší něčím jako "sníh". Vždycky když jdeme ven a je po dešti, tak se mi to vůbec nelíbí a nejradši bych zůstal doma. To mě pak panička vždy straší "no počkej na sníh, to budeš vyvádět", tak nevím, co od toho čekat. Tam u nich v Krkonoších prý sníh bývá, tak jsem na to zvědav. Moc se mi tam líbí. Protože je to mnohem zelenější a paniččiny rodiče mě pekně rozmazlují. Zjistil jsem, že když pobíhám okolo ledničky nebo kuchyňské linky, občas něco spadne a to je pane dobrota. Tam vždycky jezdíme vlakem a to už taky umím. Trvá to sice hrozně dlouho a je to nuda, tak to většinou prosím, ale už jako velký kluk na dece na zemi. Ze začátku jsem jezdil v tašce, ze které jsem pak na sedadle měl pelíšek, ale teď můžu všechno aspoň pořádně očuchat...

V příloze Vám posílám pár fotek, jaký je ze mě fešák. Maminko, tobě posílám štěněčí pusu a vám páníčci packu a olíznutí.

Váš Ferpo-Hakim