No ale spletl jsem se, prý poslouchat musím a tak jsme začali chodit na cvičák - žjóva tam je ale kamarádů a nejradši mám Arcy - čtyřměsíční maďarská ohařka, až ještě kousek povyroste asi se neudržím, už teď mám problém a pro větší psi mám vůbec slabost, je to moje láááska.
Učíme se spoustu věcí - sedni, lehni už jsem uměl, ale chodit u nohy mě nebaví. Nejradši mám překážky, skáčeme, chodíme po kladině a přelézáme "Áčko" - to mám rád. No a samozřejmě trénujeme přivolání. Ze začátku mi to nešlo. Proč bych taky chodil za paničkou, když tu vidím a můžu si očichat každou chvíli, ale ostatní psí kamarády vidím jen dvakrát týdně. A tak jsem musel trénovat na stopovacím vodítku. Tento týden jsme ale slavili triumf: stopovačku můžu odložit a trénovat bez ní - huráááá. Panička taky měla obrovskou radost, když jela na bruslích a já abych ji stačil, tak jsem si ji pořádně hlídal a vždycky na zavolání přišel, na očuchávání ostatních jsem neměl moc času, ale občas jsem to taky zvládl. Hrozně moc mě chválila - asi ji tedy někdy udělám tu radost a přijdu když zavolá.
Minulý víkend jsem maloval :). Příbuzní páníčka si koupili nový dům - žjóva, tam se tak parádně běhá - po zahradě, po domě, ani jsem neměl čas spinkat a jelikož se malovalo, musel jsem dát i já tlapku k dílu (přece nedopustím, aby se páničci dřeli samotní!) - měl jsem pak moderní ocásek a tlapky v meruňkovém odstínu :).
A taky jsem se naučil pořádně štěkat, když přichází někdo cizí (určitě mi chce ukrást paničku), tak štěkám, co můžu - tsss nikomu ji nedám. Ale jinak si ze mě panička dělá srandu, že jsem "obránce-strašpytel", když mě někdo chce pohladit, držím se zpátky - tss to určitě, prý pohladit a pak by mě třeba mohl sebrat, strčit do pytle a co potom... Instruktora ze cvičáku taky podezřívám, slíbil mi kuře, tak uvidíme, třeba ho budu mít radši, minule měl celkem dobrého vuřta..
Ze zimy se mě drží jedno zranění :(. Popraskaly mi konce oušek a jelikož se pořád oklepávám, tak stroupky létají a mé fešácké ušiska se ne a ne zahojit, pan veterinář mi nejprve předepsal mast, potom sousedi doporučili sádlo - to bych ale raději snědl, jenže na uši si nedosáhnu, takže si ani nelíznu - taková nespravedlnost :(. Pokud byste měl někdo tip co s tím, dejte vědět, budu rád, jinak pan veterinář vyhrožoval nějakým zkracováním - fuj, nechci, nechci.
Myslím, že jsem svou nečinnost dnes dohnal, takže další radosti ze svého psího života napíšu zase příště a brzo, slibuju - pac na to.